« předchozí článek | obsah čísla | následující článek »


Žili byli starý manželé, kteří měli čtyři děti. Měli tři syny a jednu dceru. Když už byli hodně starý, tak umřeli. Děti po nich zdědili každý jednu věc. Zdědili po nich chalupu, pole, koně, slepice a jehlu. Každý z nich si vybral jednu věc a tu poslední se rozhodli, že budou mít společně.

Nejstarší z bratrů, co se jmenoval Tomáš, si vzal pole. Rozhodl se takhle, protože si řekl, že jehlu by mohl ztratit, slepice a kůň časem umřou. Chalupu si nechtěl vzít, protože se domluvili, že jí budou mít společně a budou v ní společně žít. A proto se rozhodl, že si vezme pole. Druhý bratr, který se jmenoval Petr, se rozhodl, že si vezme koně a na něm se vydá do světa. Možná v tom světě pořídí dobře. Nejmladší z bratrů, který se jmenoval Janek, si vzal jehlu. A rozhodl se, že s ní bude šít boty a tak si bude vydělávat. A na jejich sestru zbyly slepice. Ona byla ráda. Prodávala vajíčka a tak si vydělávala. Jejich sestra se jmenovala Michaela.

Ňákou dobu si žili dobře. Slepice daly vajíčka. Na poli vyrostlo obilí. Nejmladší bratr ušil boty a ty pak na koni odvezli prodat.

Až jednoho dne na poli nic nevyrostlo. Slepice nedaly žádný vajíčka. Boty se přestaly prodávat. Navíc se mu ještě ke všemu zlomila jehla, takže se s ní už nedalo šít. Trvalo to dlouhou dobu. Ještě, aby toho nebylo málo, tak k nim začala na zahradu chodit kuna. Snažili se s tím něco udělat, ale vždycky, když něco udělali, tak si kuna poradila. Do kurníku se vždycky dostala.

Jednou pořádně zavřeli dvířka, ale nevšimli si, že vzadu je díra a tou se tam kuna dostala. Pro změnu, když pořádně ucpali díru, tak zapoměli zavřít dvířka a kuna se tam stejně dostala. Jednou, a to bylo nejhorší, zapoměli zahnat slepice do kurníku. A tak jim kuna mohla sníst, kolik slepic chtěla. Za pár dní už neměli ani jednu slepici, protože jim je všechny kuna snědla a to se jí v tom snažili zabránit. Ale to nebylo ještě to nejhorší, to je teprve mělo potkat.

Jednoho dne začalo pršet. Pršelo a pršelo řadu dní. A oni bydleli u vody. Takže ani není divu, že se řeka rozvodnila a zatopila pole a bohužel i jejich dům. Byli rádi, když si vůbec zachránili holý život. Ani toho koně už zachránit nestačili. Když opadla voda, tak uviděli tu spoušť. Chalupu měli úplně rozbořenou, pole zaplavený, takže se na něm nedalo nic pěstovat. Peníze na opravu chalupy neměli. Takže jim nezbylo nic jinýho, než jít o žebrácké holi. A to je konec pohádky se šťastným koncem.


« předchozí článek | obsah čísla | následující článek »