obsah čísla | následující článek »
Jednou se vám sešli pejsek s kočičkou, samozřejmě virtuálně, protože pejsek žije v Praze a kočička v Brně, a povídali si. A povídali a povídali, až vám z toho pejsek málem usnul. Když kočička vymýšlela, jak modernizovat základní vojenskou službu, zmínila se o bakalářské práci o lifestylových časopisech.
Pejsek se najednou probudil a začal ťukat do klávesnice: „Já lifestylové časopisy tuze rád. Pojďme jeden napsat spolu.“ Ani chvilku se nezdržoval a hned odeslal zprávu klávesou Enter.
„Lifestylový? To ne,“ odepisuje kočička. „Časopis bych s tebou dělala ráda, ale musely by v něm být i věci, které se líbí mně.“
„Tak tam dáme všechno, co se komu líbí, a pak se ten časopis bude líbit všem,“ navrhl pejsek.
„Dobře,“ souhlasila kočička. A pustili se do práce.
„Dám tam tuhle politickou povídku,“ píše pejsek.
„A já tam dám svoje myšlenky. Moc ráda si s nimi hraju. Nevíš, zda slovo myšlenka pochází ze slova myš?“ píše kočička, celá rozdováděná.
„To nevím,“ píše pejsek. „Ale chce to víc povídek. Přidám tam ještě tuhle dětinskou a tuhle krvavou.“
„Jistě, takový časopis musí být dostatečně kulturní,“ souhlasí kočička a vkládá do časopisu recenzi.
„A také kontroverzní,“ píše pejsek a přidává úvahu o Romech.
„A musí tam být programování,“ píše kočička. „To mě fascinuje.“
„Programování?“ podivuje se pejsek. „To asi nezaujme, kočičky přece nemají rády programování.“
„To je jen genderový předsudek,“ trvá si na svém kočička a vkládá článek o C++.
„Ve správném časopise také nesmí chybět poezie,“ ťuká pejsek a přidává epickou báseň o vodníkovi.
„Hezká, ale to já raději komix,“ píše kočička a vkládá kreslené rámečky rovnou z GIMPu.
„A od náhodného zájemce jsem dostal ještě tuhle úvahu,“ dodává pejsek a zařazuje filozofické pojednání.
Kočičce už to stačí a pejskovi také, tak pejsek píše: „A jak se to bude jmenovat?“
„Slyšel už jsi o Neviditelném psovi?“ vyzvídá kočička.
„To je co? Všichni psi, o kterých jsem kdy slyšel, byli viditelní,“ podivuje se pejsek.
„To byl jeden ovčák Ondřeje Neffa. Škoda, že jsi ho neznal. Umřel už dávno,“ píše kočička. „Ale přivádí mě na myšlenku, že náš časopis by se mohl jmenovat Neslyšný kočkopes.“
„A nestačil by jen Kočkopes, jako že to píše kočička s pejskem?“ vykrucoval se líný pejsek.
„Kdepak,“ píše kočička. „Kočkopsů je plný svět, ale jen ten náš bude neslyšný.“
„A proč neslyšný?“ vyzvídá pejsek.
„Kočkopes proto, že dáváme dohromady věci kočičí a věci psí, a neslyšný proto, že nás nejspíš nikdo nebude poslouchat,“ vysvětluje kočička.
„Tak dobře,“ souhlasí pejsek.
A tak dali pejsek s kočičkou dohromady časopis a vyvěsili ho na web. Pejsek byl na něj náramně hrdý a kočičce hřálo u srdce, že díky pejskovi je časopis mnohem lepší a bohatší, než jaký by zvládla sama.
A stalo se, že se na stránky Neslyšného kočkopsa zatoulal zvědavý čtenář. „Ha! To bude něco pro mě,“ řekl si a pustil se do čtení. Přečetl úvodník o stanicích metra, dětinskou povídku o konci světa, krvavou povídku o konci manželství, politickou povídku o zázvoru, kulturní recenzi, článek o programování, myšlenky o všem možném, úvahu o Romech, pojednání o vlivu masmédií, báseň o vodníkovi a komix o kastrovaném kocourovi. Všechno se mu to smíchalo dohromady a úplně ho rozbolela hlava. Pomyslel si, že to má z toho, že to četl všechno. „Proč já jen to četl všechno?“ litoval, ale už bylo pozdě.
A pejsek píše kočičce: „Podle Google Analytics máme dalšího čtenáře — z Austrálie.“
„Skvělé,“ odepisuje kočička.