« předchozí článek | obsah čísla | následující článek »
Jmenuji se Pavel Plísemník. Kolik mi je, na tom nezaleží. Teď vám něco povím. A ne abyste se mi smáli ani abyste si o mně mysleli, že jsem blázen. Já se vám taky nesměju a nemyslím si o vás, že jste blázni. Ale jestli se mi budete smát a myslet si o mně, že jsem blázen, mně to může být úplně ukradený, protože to stejně nebudu vědět. Pro mě za mě, mně to může, to co si o mně budete myslet, být ukradený. Stalo se mi to, když jsem jednou jel vlakem. Cesta trvala hodně dlouho a já jel sám a nemělco dělat. A tak jsem začal přemejšlet o tom, co mi řekl můj kámoš. Že brzo má nastat konec světa, že se o tom všude povídá. Ale nejdříve se musí splnit pár starých legend. První legenda zní takto: kdysi dávno ve starém Egyptě jeden starý moudrý muž předpověděl, že až začne hořet pyramida, nastane konec světa. Jistá žena v Indii předpověděla, že konec světa nastane, až se narodí dítě se čtyřma rukama, jedním okem a třema nohama. Pak prý to dítě způsobí konec světa. Ve Francii zase před strašně dlouhou dobou jeden zahradník předpověděl, že až začnou růstčerný kytky, tak nastane konec světa.
Jeden pán, který se jmenoval Mahý Saky, viděl, že konec světa vůbec nenastane, jenom v roce asi 2000 se něco bude dít se zemí a o 13 let později se stane něco velkolepýho se zemí, a proto spousta lidí zahyne a jenom pár lidí přežije. Jeden Tatar tvrdí, že až tobě, čtenáři, za celý tvůj život se něco ztratí, nastane konec světa. V Africe zase zní legenda takto: že až přestane nadýl svítit slunce, lidé zmrznou a to bude náš konec světa. Jinde zase tvrdí, že až někdo vykope poklad Maharadžinců a najde v pokladě pozlacenou lebku, nastane konec světa. Jiná legenda zní, že až na Antarktidě roztajou všechny ledovce, zaplaví to svět a to bude potopa a to bude konec světa. Na Islandu je legenda, že konec světa si způsobíme sami. Ale nikde není řečeno jak. Poslední legenda zní, že konec světa nenastane, aspoň žádnou jinou legendu neznám. A o tom jsem přemejšlel celou cestu vlakem. Když jsem dojel na místo určení, stala se mi divná věc. Měl jsem se setkat se svým bráchou, ale on tam ještě nebyl, tak jsem na něj musel počkat a stalo se mi něco divného. Slyšel jsem, jak si dva lidi povídali. „Představ si, včera ve zprávach povídali, že v Egyptě hořela pyramida…“ Ale dál jsem už nic neslyšel, protože přišel brácha a jel jsem s ním koupit boty, který brácha potřeboval, a pak jsem jel k němu domů. Když jsem jel s bráchou koupit boty, tak jsme jeli autobusem a já si všimnul plakátu, na kterém bylo napsáno, že v Indii se narodilo dítě se čtyřma rukama, jedním okem a třema nohama, ale dál jsem ten plakát nestihl dočíst, protože autobus měl už na semaforu zelenou. Pak když jsme vystoupili a šli koupit bráchovy boty, šli jsme okolo květinářství a já si všimnul, že za výlohou měli vystavený černý růže. A tak jsem si řekl: „Hořela pyramida, v Indii se narodilo divné dítě a v obchodě prodávaj černý kytky. Že by se plnilo těch pár věcí, co se má stát, aby byl konec světa?
Ještě, aby se tobě čtenáři něco ztratilo, ale já si myslím, že se ti, čtenáři, už někdy něco ztratilo nebo alespoň ztratí. Takže další věc se splnila.“ Pak jsme koupili boty a jeli domů. Pobyl jsem u svýho bráchy pár dní a pak jsem jel domů. Nic zvláštního se nestalo. A když jsem dojel domů, tak mě navštívil můj kámoš a povídá, že byl v Africe na návštěvě u svého strýčka a ten mu řekl: „Představ si, že v Africe je město, co se jmenuje Slunečný. Teda se mu říká spíš tmavé, proč, to ti hned povím. Stalo se to asi takto – před strašně dlouhou dobou tam přestalo svítit slunce a strašně dlouhou dobu tam nesvítilo, asi tak půl roku. Spousta lidí měla málo síly a byli nemocní. Ale nikdo neví, proč nesvítilo, a taky tam bylo místo tepla najednou zima.“ Tak jsme si dlouho ještě povídali, a když odešel, bylo už pozdě večer. A tak jsem šel spát, ale ještě předtím jsem se kouknul na zprávy. Ve zprávách byly jako vždy samé katastrofy, ale jedna věc mě zaujala. Zaujalo mě toto: že v jedný vesnici, která se jmenuje Paví Oko, se od roku 2000 dějí samé katastrofy, třeba čtyřikrát do jednoho roka tam byly povodně nebo asi 100 bouraček za 13 let nebo si tam prdlo hodně lidí najednou a pět lidí se udusilo nebo výbuch letadla a tak dále. Ale skoro celá vesnice vymřela nebo se odstěhovala, ale o 13 let později se tam začalo dít čím dál míň katastrof. A pak jsem to vypnul a šel spát. Ráno jsem se probudil, a protože byla sobota, tak jsem si udělal snídani a zapnul televizi. Zrovna tam běžel dokument o Antarktidě. A zrovna tam říkali, že ledovce tajou hodně rychle, a pokuď to takto bude pokračovat, tak brzo roztajou. Ale najednou se tam objevily barevný pruhy a zrnění, a když to konečně naskočilo, tak se tam objevil nápis: »Tato porucha není na vašem příjmači«. Tak jsem vypnul televizi a šel si číst noviny a titulek na nich byl, že Duga Pijavica vykopal poklad Maharadžinců. Vy asi nevíte, kdo to je, tak já vám to povím. Je to slavný archeolog. A on v tom pokladě našel pozlacenou lebku. Pak jsem si uvědomil, že se už splnily všechny ty legendy, co mi můj kámoš řekl, že se maj splnit, aby se stal konec světa.
Tak jsem si sednul do kouta a čekal na konec světa. Ale žadný nepřicházel, a tak jsem si řekl, že to, co se má stát, aby byl konec světa, se nestalo. Už jsem si oddechnul, že se mi nic nestalo, ale najednou se mi před očima objevil nápis:
Konec zvonec světa
